Už jsou tady ...

... včera ráno jsem otevřela dveře na terasu a uslyšela známý zvuk ... hlavou mi okamžitě problesklo "už je to tady!" ... a opravdu během chvilky jsem je uviděla ... havrani ... bydlíme tady 4 roky a dříve jsem toto přírodní divadlo nikdy neviděla ... jsou přesní ... alespoň zatím dle mého pozorování ... jakmile se objeví na podzim, tak se hlásí zima a na jaře zase jisto jistě ohlašují teplé dny ... mám je ráda ... jsou jich plná pole, ale když je klid a nepřibližuji se k oknu, tak nepohrdnou ani naší zahradou ... vzpomenu si přitom na v dětství oblíbený film Osada havranů a taky mi v hlavě začne zvučet písnička mé oblíbené skupiny ... zdrží se pár dní a pak zase letí dál ... zapomenu na ně, ale oni se zase jednou vrátí ...

... když jsme dnes s mužem probírali, co je vše potřeba rychle dodělat na zahradě, protože předpověď hlásí velké ochlazení, nechtělo se mi moc věřit tomu, že by i v naší vinorodé oblasti mohlo být během pár dní -10 stupňů ... ale když kolem deváté večer začal poletovat déšť se sněhem a teploměr v 23.00 ukazuje na parapetu 1,5 stupně ... měním názor a jsem ráda, že tentokrát jsem nelenila a na zimu vybavila nejen děti, ale i sebe novým nákrčníkem a do velké zimy i čepicí ... 

Verze pro mírnější zimu

... s čepicemi jsem se dříve moc nekamarádila ... v dětství jsem nesnášela pletené čepice se zavazováním pod krk a obrovskou, pro mě tenkrát obludnou, bambulí ... ty sice později nahradily jiné modely, ale dost dlouho jsem si raději nechávala namrzat uši ... prostě na některé věci přijde člověk věkem ... dnes už tedy čepici neschovávám do aktovky hned za rohem, ale jakmile přituhne, ráda ji nasadím a je mi jedno, jak při tom vypadám ...

Verze do chumelenice


PS: Děkuji za fotky svému šikovnému synkovi, který mi ochotně vypomohl ... 

Můj rodný les ...

... nebojte, nenarodila jsem se v lese jako Cipísek, ale v porodnici ... v době, kdy nikoho snad ani nenapadlo rodit jinde a kde nás novorozeňata ukazovali tatínkům a ostatním příbuzným přes sklo miniaturního okýnka ve druhém patře ... ti zvědaví stáli dole na nemocničním chodníku a pochybuji, že kdyby při každé návštěvě ukazovali střídavě jen dvě děti, že by si toho někdo všiml ...

... nyní žiji skoro na druhém konci republiky a když mě popadne nostalgická nálada a je mi smutno po kraji mého dětství, tak často myslím právě na les, který jsme měli kousek za barákem, tvořil kulisu velkého okna mého pokojíčku a kam jsem ráda chodila čerpat klid a energii ... už jako malá holka jsem často vyrážela sama ... hned za ním byl další a v něm křišťálová studánka s pasekou plnou jahod ... dnes už je paseka zarostlá stromy, ale studánka zůstala, dokonce jí přibyla stříška ... když potřebuji klid a myslet na něco krásného, zavřu oči a jsem tam ...

... kdykoliv jedeme k rodičům, tak plánuji dlouhou vycházku do lesa ... jenže, jak to bývá, dost často to nevyjde, nevidíme se s rodinou tak často, jak by se nám líbilo, tak si většinou užíváme pohody u našich v domečku či na zahradě, někdy se nechce jít na procházku jednomu, příště je někdo nemocný ... nebo jsou i jiné návštěvy ... víkendy jsou prostě dost krátké ...

... minulý víkend jsem ale věděla, že prostě musím, po všem tom různém marodění, nervech jsem mamce už do telefonu řekla, že prostě v sobotu jdeme ... a vyšlo to ... dokonce počasí bylo ten den nádherné ... plnými doušky jsem vdechovala vůni a zvuky ... a také hlavně pro sebe tentokrát píšu tento blog, jako vzpomínku, zápisek z jednoho krásného odpoledne ...

... občas sice toužím jít do toho lesa úplně sama tak, jako když jsem byla malá, ale protože DOMŮ jezdím hlavně kvůli rodině, tak jsem nakonec ráda, když si to užijeme všichni ...

Pohled z mého bývalého pokojíčku

Lípa

Dvě cesty

Skromné teleskopické hůlky

To se musí!

Křišťálová ...

Osiky

Pod rybníčkem

Společně ... 3 generace žen ...

Kaplička

Co je doma, to se počítá ...

Poslední

Návraty ...

Na houpačce ...

... jako na houpačce si přidám během posledních pár dní ... pořád se něco děje ... většinou se to točí kolem nemocí, když už to vypadá nadějně, tak se zase něco vyvrbí ... tak není ani nálada na nějaké větší projekty ... a to mám doma kostlivců hned několik ... 

... tak zase drobnosti ... ve čtvrtek odpoledne jsem dodělala novou dečku ... to jsem byla chvíli pozitivně naladěná poté, co moje malá zvládla bez komplikací narkózu ... dobrá nálada netrvala dlouho ... od pátku má antibiotika a já si stříkám sprej na bolest v krku ... něco jsme někde pochytily ... ale snad už se to zase v lepší obrací, léky jí zabraly, čtyřicítky jsou pryč a kluci se nám právě před chvílí vrátili z výletu ... chytili taky ... naštěstí 62 cm štiku ...

... dečka je háčkovaná podle skvělého návodu od Suz ...
... thank Suz for the perfect pattern ...

Fialová podruhé...

... všude už to začíná svítit podzimními barvami ... nejen v přírodě, ale i na blogy, když se kouknu, tak je ovládají barvy podzimu ... 

... a u nás opět fialová ... zbyla příze po háčkování čepiček ... i když na zahrádce nám stále kvetou zvonky, levandule, rozrazily, osteospermum a jiná kvítka v modrofialových barvách ... tak vlastně jdeme také v souladu s přírodou ...

... uháčkovala jsem dcerce šátek ... tedy měl to být klasický šátek, ale když jsem si představila, jak by si ho ve školce sama vázala, tak jsem vymyslela malou vychytávku a je z něho spíše nákrčník ... ale na názvu nesejde, hlavní je, že krček bude v teple ...

Krásné podzimní dny!