... nebojte, nenarodila jsem se v lese jako Cipísek, ale v porodnici ... v době, kdy nikoho snad ani nenapadlo rodit jinde a kde nás novorozeňata ukazovali tatínkům a ostatním příbuzným přes sklo miniaturního okýnka ve druhém patře ... ti zvědaví stáli dole na nemocničním chodníku a pochybuji, že kdyby při každé návštěvě ukazovali střídavě jen dvě děti, že by si toho někdo všiml ...
... nyní žiji skoro na druhém konci republiky a když mě popadne nostalgická nálada a je mi smutno po kraji mého dětství, tak často myslím právě na les, který jsme měli kousek za barákem, tvořil kulisu velkého okna mého pokojíčku a kam jsem ráda chodila čerpat klid a energii ... už jako malá holka jsem často vyrážela sama ... hned za ním byl další a v něm křišťálová studánka s pasekou plnou jahod ... dnes už je paseka zarostlá stromy, ale studánka zůstala, dokonce jí přibyla stříška ... když potřebuji klid a myslet na něco krásného, zavřu oči a jsem tam ...
... kdykoliv jedeme k rodičům, tak plánuji dlouhou vycházku do lesa ... jenže, jak to bývá, dost často to nevyjde, nevidíme se s rodinou tak často, jak by se nám líbilo, tak si většinou užíváme pohody u našich v domečku či na zahradě, někdy se nechce jít na procházku jednomu, příště je někdo nemocný ... nebo jsou i jiné návštěvy ... víkendy jsou prostě dost krátké ...
... minulý víkend jsem ale věděla, že prostě musím, po všem tom různém marodění, nervech jsem mamce už do telefonu řekla, že prostě v sobotu jdeme ... a vyšlo to ... dokonce počasí bylo ten den nádherné ... plnými doušky jsem vdechovala vůni a zvuky ... a také hlavně pro sebe tentokrát píšu tento blog, jako vzpomínku, zápisek z jednoho krásného odpoledne ...
... občas sice toužím jít do toho lesa úplně sama tak, jako když jsem byla malá, ale protože DOMŮ jezdím hlavně kvůli rodině, tak jsem nakonec ráda, když si to užijeme všichni ...
 |
| Pohled z mého bývalého pokojíčku |
