středa 5. prosince 2012

Nestíhám ... nestačím ...


Když jsem včera po dlouhé době prolétla moje oblíbené blogy, tak nechápu, proč jen já nějak nestíhám  ... tolik krásných věcí jste vytvořili (píšu měkké, protože občas koukám, co krásného dokáží i muži třeba uháčkovat) ... 
Můj poslední příspěvek před měsícem ... celý listopad nějak podivně profrčel ... ale kromě snad už tradičního listopadového marodění bylo i veselo ... stihla jsem víkendovou akci Palčice, háčkovací večírek v naší oblíbené kavárničce, pohrát si s dětmi jejich oblíbené hry a v poslední řadě vyrobit i pár dárků, které už udělaly radost, takže je můžu odtajnit ...


Košíček na háčkovací propriety pro sestřičku

Nákrčník pro Barborku

Dort k narozeninám pro naši Karolínku


A tady už se klube něco pro mne, jen ještě doladit detaily ...



Mějte se krásně! 
Psst ... já utíkám konečně umotat adventní věnec ...



úterý 6. listopadu 2012

Poslední paprsky ...

... pár posledních snímků ze zahrádky... s asi posledními paprsky podzimního sluníčka ...


Před měsícem zasazený ocún ... velké překvapení ... velká radost


Růžičky ...

Kočka Nelča v království dýní ...


Rozrazil ...

Okrasná jablůňka




... a jeden dokončený nákrčník ...







... zahrádka by ještě trochu potřebovala moji péči, ale má pršet a pršet ... určitě vydrží do jara ... bude více času na tvoření a čtení, hraní her a sezení u svíček ... těšíte se taky?
... hezky si to užijte ... tedy užijme ;-)

pátek 26. října 2012

Už jsou tady ...

... včera ráno jsem otevřela dveře na terasu a uslyšela známý zvuk ... hlavou mi okamžitě problesklo "už je to tady!" ... a opravdu během chvilky jsem je uviděla ... havrani ... bydlíme tady 4 roky a dříve jsem toto přírodní divadlo nikdy neviděla ... jsou přesní ... alespoň zatím dle mého pozorování ... jakmile se objeví na podzim, tak se hlásí zima a na jaře zase jisto jistě ohlašují teplé dny ... mám je ráda ... jsou jich plná pole, ale když je klid a nepřibližuji se k oknu, tak nepohrdnou ani naší zahradou ... vzpomenu si přitom na v dětství oblíbený film Osada havranů a taky mi v hlavě začne zvučet písnička mé oblíbené skupiny ... zdrží se pár dní a pak zase letí dál ... zapomenu na ně, ale oni se zase jednou vrátí ...

... když jsme dnes s mužem probírali, co je vše potřeba rychle dodělat na zahradě, protože předpověď hlásí velké ochlazení, nechtělo se mi moc věřit tomu, že by i v naší vinorodé oblasti mohlo být během pár dní -10 stupňů ... ale když kolem deváté večer začal poletovat déšť se sněhem a teploměr v 23.00 ukazuje na parapetu 1,5 stupně ... měním názor a jsem ráda, že tentokrát jsem nelenila a na zimu vybavila nejen děti, ale i sebe novým nákrčníkem a do velké zimy i čepicí ... 


Verze pro mírnější zimu

... s čepicemi jsem se dříve moc nekamarádila ... v dětství jsem nesnášela pletené čepice se zavazováním pod krk a obrovskou, pro mě tenkrát obludnou, bambulí ... ty sice později nahradily jiné modely, ale dost dlouho jsem si raději nechávala namrzat uši ... prostě na některé věci přijde člověk věkem ... dnes už tedy čepici neschovávám do aktovky hned za rohem, ale jakmile přituhne, ráda ji nasadím a je mi jedno, jak při tom vypadám ...


Verze do chumelenice


PS: Děkuji za fotky svému šikovnému synkovi, který mi ochotně vypomohl ... 

středa 24. října 2012

Můj rodný les ...

... nebojte, nenarodila jsem se v lese jako Cipísek, ale v porodnici ... v době, kdy nikoho snad ani nenapadlo rodit jinde a kde nás novorozeňata ukazovali tatínkům a ostatním příbuzným přes sklo miniaturního okýnka ve druhém patře ... ti zvědaví stáli dole na nemocničním chodníku a pochybuji, že kdyby při každé návštěvě ukazovali střídavě jen dvě děti, že by si toho někdo všiml ...

... nyní žiji skoro na druhém konci republiky a když mě popadne nostalgická nálada a je mi smutno po kraji mého dětství, tak často myslím právě na les, který jsme měli kousek za barákem, tvořil kulisu velkého okna mého pokojíčku a kam jsem ráda chodila čerpat klid a energii ... už jako malá holka jsem často vyrážela sama ... hned za ním byl další a v něm křišťálová studánka s pasekou plnou jahod ... dnes už je paseka zarostlá stromy, ale studánka zůstala, dokonce jí přibyla stříška ... když potřebuji klid a myslet na něco krásného, zavřu oči a jsem tam ...

... kdykoliv jedeme k rodičům, tak plánuji dlouhou vycházku do lesa ... jenže, jak to bývá, dost často to nevyjde, nevidíme se s rodinou tak často, jak by se nám líbilo, tak si většinou užíváme pohody u našich v domečku či na zahradě, někdy se nechce jít na procházku jednomu, příště je někdo nemocný ... nebo jsou i jiné návštěvy ... víkendy jsou prostě dost krátké ...

... minulý víkend jsem ale věděla, že prostě musím, po všem tom různém marodění, nervech jsem mamce už do telefonu řekla, že prostě v sobotu jdeme ... a vyšlo to ... dokonce počasí bylo ten den nádherné ... plnými doušky jsem vdechovala vůni a zvuky ... a také hlavně pro sebe tentokrát píšu tento blog, jako vzpomínku, zápisek z jednoho krásného odpoledne ...

... občas sice toužím jít do toho lesa úplně sama tak, jako když jsem byla malá, ale protože DOMŮ jezdím hlavně kvůli rodině, tak jsem nakonec ráda, když si to užijeme všichni ...


Pohled z mého bývalého pokojíčku


Lípa


Dvě cesty


Skromné teleskopické hůlky


To se musí!


Křišťálová ...


Osiky


Pod rybníčkem


Společně ... 3 generace žen ...


Kaplička


Co je doma, to se počítá ...


Poslední


Návraty ...

neděle 14. října 2012

Na houpačce ...

... jako na houpačce si přidám během posledních pár dní ... pořád se něco děje ... většinou se to točí kolem nemocí, když už to vypadá nadějně, tak se zase něco vyvrbí ... tak není ani nálada na nějaké větší projekty ... a to mám doma kostlivců hned několik ... 

... tak zase drobnosti ... ve čtvrtek odpoledne jsem dodělala novou dečku ... to jsem byla chvíli pozitivně naladěná poté, co moje malá zvládla bez komplikací narkózu ... dobrá nálada netrvala dlouho ... od pátku má antibiotika a já si stříkám sprej na bolest v krku ... něco jsme někde pochytily ... ale snad už se to zase v lepší obrací, léky jí zabraly, čtyřicítky jsou pryč a kluci se nám právě před chvílí vrátili z výletu ... chytili taky ... naštěstí 62 cm štiku ...






... dečka je háčkovaná podle skvělého návodu od Suz ...
... thank Suz for the perfect pattern ...

neděle 7. října 2012

Fialová podruhé...

... všude už to začíná svítit podzimními barvami ... nejen v přírodě, ale i na blogy, když se kouknu, tak je ovládají barvy podzimu ... 
... a u nás opět fialová ... zbyla příze po háčkování čepiček ... i když na zahrádce nám stále kvetou zvonky, levandule, rozrazily, osteospermum a jiná kvítka v modrofialových barvách ... tak vlastně jdeme také v souladu s přírodou ...

... uháčkovala jsem dcerce šátek ... tedy měl to být klasický šátek, ale když jsem si představila, jak by si ho ve školce sama vázala, tak jsem vymyslela malou vychytávku a je z něho spíše nákrčník ... ale na názvu nesejde, hlavní je, že krček bude v teple ...







Krásné podzimní dny!


sobota 29. září 2012

Srdíčkování ...

Po několik dní nás trápily nemoci, tak zbyl čas jen na pár nových srdíček ... jedno je dvojčátko z předešlého příspěvku a na druhé jsem použila návod od Šárky ... sice nevypadá tak dokonale jako její, ale je to jen prvotina ... 


... hlavně bych si přála, aby přinesla veselou náladu a zdraví ... 


Krásnou neděli!

čtvrtek 20. září 2012

Dobroty...

Tento týden u nás ve znamení pečení ...
... nejdříve dort k 10. narozeninám ... pro našeho velkého kluka ...


... včera pekla Kája s dětmi ve školce posvícenské koláčky, domů dostaly dva ... 
... byly tak výborné, že by jich nestačil ani celý plech ... 


... všem moc děkuji za slova podpory, která se týkala školky, už je to v pořádku, malá se tam těší a dokonce baští svačinu i oběd ...

... a naposled jsem nepekla, ale háčkovala ... malé srdíčko díky skvělému návody Lenky ...


Krásný den všem, kdo nakouknete!

středa 12. září 2012

Začátek nové etapy...

... tak už je to druhým týdnem skutečností ... naše malá chodí do školky ... minulý týden jsem tam s ní párkrát byla na zvykání, pak tam po chvilkách zůstala sama ... s řevem ... od pondělí chodí sama cca do 11 hodin ... pondělí brekot celé dopoledne, jen trochu zahrada zabrala, včera a dnes už jen po ránu a pak už dobré ... dnes paní učitelka řekla, že byla perfektní, že se  už dokonce sama přihlásila, že chce zpívat ... takže já mohu pomalu vysazovat meduňkový čaj ;-)

... v rámci motivace jsem jí ušila i nová gaťata ... byla z nich nadšená ... vymýšlela jsem, jak jí označit přední díl, protože jsem zvolila jen jednoduchý střih bez kapsiček, látka je dostatečně zdobivá sama o sobě ... Káju napadl motýlek, tak jsem háčkovala ... fotku na modelce jsem nestihla, hned v pondělí ráno jsme je braly s sebou a ve školce nebyl čas ... doufám, že se brzy vše zklidní a zaběhne ...






středa 29. srpna 2012

Zase trochu šití...

... po delší době malý skok do světa šití ... i když došlo jenom na pastelkovník a to hlavně díky rychle blížícímu se termínu 5. narozenin neteře... 
... pastelkovník nás, bandu bláznivých ženských, které se už 2x potkaly na jedné chalupě na Vysočině, naučila šít šikovná Janina Cingrlata ... stejně jako flaškovník ... určitě k ní nakoukněte, šije i další nádherné věcičky a hlavně je i prodává, takže pokud nevíte, jak na to, doporučuji vybrat u ní v obchůdku ... přece jenom i Vánoce se letos začnou blížit ... Ještě jednou, Jani, díky!








neděle 26. srpna 2012

Drobné radosti...

Zjara jsem uviděla nádhernou dečku ... a snila o tom, že ji jednoho dne také budu mít ... vlastnoručně vyrobenou ...

... moc hezky ladí  s letos vysazenou drobnokvětou růžičkou a až udeří mrazy a růžičky budou spát, tak snad vezme na milost i usušenou levandulku ...



... a malá drobnost přibyla i andělce ... má růžičku ze stejné příze ... o anděly se musíme starat ...



středa 22. srpna 2012

Dva v jednom...

Na začátku léta jsme s kamarádkou Lenkou zkoumaly, jak je uháčkovaný košíček, který kdysi někde koupila... vypadal moc hezky... byl pletený sice s čtvercovým dnem, ale do spirály... říkala jsem si, že by to nemělo být nic složitého, že by ještě lépe vypadal s každou řadou dokončenou zvlášť, a protože jsem na netu nikde návod nenašla, tak jsem se do toho pustila jako téměř začátečník sama... byla to VÝZVA... 
... první pokus nevyšel podle mých představ, tak jsem ho celý vypárala... zrovna jsem se prázdninovala u rodičů, tak se mě mamka nechápavě ptala, proč to pářu... ale já dostala nový nápad... a navíc jsem si řekla, že jestli se to povede, tak to bude DÁREK pro Lenku, která stála za tím nápadem a také měla zrovna narozeniny...
... měla radost, a já taky... z toho, že ona měla radost a že se, myslím, povedl, takže jsem si hned dokoupila přízi a budou další...


Háčkovala jsem šedou přízí Naomi, má moc hezký odlesk... škoda, že ji vyrábí jen v tak malé paletě barev...

pátek 17. srpna 2012

Na fialové vlně...

... nikdy jsem neměla moc ráda fialovou barvu... jako malá jsem měla nějaký pletený svetřík ve fialové barvě z tak příšerně skřípavého akrylu, že si to dodnes pamatuji... později přišlo období modré, pak černé... a po pubertě jsem zase začala zařazovat i jiné barvy... ale fialovou ne... nesluší mi a také se mi zprotivila, když začátkem 90. let byla snad povinnou barvou na sakách a oblecích všech rádoby podnikatelů, doplněná bílými ponožkami v mokasínách...

... ale doba se mění... uháčkovala jsem naší Káje růžovou čepičku, která se tak zalíbila už větší neteřince, že jsem ráda přislíbila jednu i pro ní... požadavek zněl "musí být fialová"... tak jsem podle pokynů vybrala v galanterii dva odstíny fialové a krémovou s tím, že si vybere pak kombinaci sama... a musím přiznat, že se mi ty barvy líbily už jen tak v klubíčkách... a když potom zbylo něco materiálu, tak jsem ještě Káje uháčkovala další čepičku-klobouček...
... a co se nestalo, já najednou zjišťuji, že ta fialová je moc pěkná barva!









Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...